Zatímco večery v uplynulých jarních měsících byly ideální pro pohledy do nekonečných hlubin vesmíru, ve kterých jste mohli vidět naimi dalekohledy desítky miliónů světelných let vzdálené galaxie a kupy galaxií, konec jara a začátek léta je pro změnu nejvhodnějím obdobím ke spatření nejstarích objektů naí galaxie - kulových hvězdokup. Vidět tyto staré mohutné kupy tvořené statisíci hvězdami a miliónem hvězd na vlastní oči astronomickým dalekohledem za bezměsíčného večera na tmavé horské obloze je opravdu překrásný záitek! S blíícím se létem také začíná být opět viditelná Mléčná dráha. Ta v sobě ukrývá naopak hvězdokupy tvořené velmi mladými hvězdami seskupenými do nepravidelných tvarů. Na přelomu jara a léta můeme vidět také celou řadu mlhovin nejrůznějích tvarů a velikostí. Tyto mlhoviny kolem sebe vytváří zanikající hvězdy podobné naemu Slunci. V nitru některých těchto mlhovin můeme dokonce spatřit i samotnou zanikající hvězdu - bílého trpaslíka! Pokračování...
Pokud v červnu zavítáte k nám do parku tmavé oblohy v Beskydech, můe být tato oblačnost, která se vyskytuje pouze v létě, zajímavým zpestřením začátku večera.
"Projděte se" s pomoci naich velkých dalekohledů po měsíčním povrchu posetém krátery, měsíčními moři a horami, objevte tajemství, které v sobě ukrývají hvězdy...
Hvězdokupy obsahující a statisíce hvězd, mlhoviny vznikající při zániku hvězd - tyto daleké objekty ukryté v hlubokém vesmíru jsou nejlépe viditelné za bezměsíčných večerů, co nejdál od svítících měst.
Nejnápadnějími hvězdami jarní oblohy jsou starý hvězdný obr Arkturus, nejjasnějí hvězda souhvězdí Pastýře a Spika, nejjasnějí hvězda souhvězdí Panny. Obě jasné hvězdy najdeme večer nad jihem a jihozápadem, Arktura vysoko na obloze, Spiku o něco ní pod Arkturem. Kadá z těchto hvězd září odlinou barvou. Barevný nádech těchto hvězd je sice patrný i při pohledu pouhýma očima, naimi dalekohledy je vak viditelný mnohem lépe. Kousek vpravo vedle Arktura můete po setmění spatřit jednu z nejkrásnějích ji zmiňovaných kulových hvězdokup s označením M3. Jedná se tedy o třetí objekt, který ji v 17. století objevil Charles Messier, po kterém byl později pojmenován Messierův katalog, obsahující 110 takovýchto podobných vesmírných objektů. Nad západem v souhvězdí Lva se nachází dalí jasná modrobílá hvězda s názvem Regulus a nad ní zlatou barvou zářící Algieba. Při pohledu očima se nám tyto hvězdy zdají být osamocené, obě jsou vak součástí sloitějích hvězdných systémů, které nám odhalí a pohled naimi dalekohledy.
Nad Lvem, vysoko na obloze, téměř přímo nad naimi hlavami, je viditelný nejznámějí obrazec sedmi hvězd - Velký vůz. Nyní na konci jara se ji sklání k severozápadnímu obzoru. Celé souhvězdí, kterým je mnohem rozsáhlejí Velká Medvědice, lze krásně vidět za bezměsíčných večerů. Kousek pod ojem Velkého vozu (ocasem Velké medvědice) můeme v souhvězdí Honících psů jetě v první polovině června vidět naimi dalekohledy ve vzdálenosti 25 miliónů světelných let hvězdný ostrov podobný tomu naemu - galaxii s názvem Vírová (M51). Její název je odvozen od jejího vzhledu. Galaxie je toti vůči nám orientovaná tak, e se na ní díváme přímo shora. Její spirální ramena jsou díky tomu při pohledu od nás ze Sluneční soustavy rozevřená tak, e připomínají vír.
Na opačné straně oblohy, vysoko nad jihovýchodem signalizuje blíící se léto nejjasnějí hvězda letní oblohy, modrobílou barvou zářící Vega v malém krásném souhvězdí Lyry. Právě zde v souhvězdí Lyry si ukáeme jednu z několika ji zmiňovaných mlhovin. Jmenuje se Prstencová, podle svého tvaru připomínajícího zářící prsten. Dalí podobnou mlhovinu, tentokrát ve tvaru činky a tedy s názvem Činka, si ukáeme o něco ní v souhvězdí Litičky, kousek pod krásnou barevnou dvojhvězdou s názvem Albireo, která tvoří hlavu Labutě. I tato mlhovina je pozůstatkem zanikající hvězdy. V horním křídle souhvězdí Labutě se nachází dalí takovýto pozůstatek - mlhovina s názvem Blikající. Proč dostala tento název pochopíte při pohledu některým z naich dalekohledů. V této mlhovině navíc můete spatřit i zbytek hvězdy, která mlhovinu vytvořila - bílého trpaslíka.
Měsíc
První červnový večer můeme vidět krásný západ mladého velmi úzkého srpku Měsíce s výrazně viditelným popelavým svitem.
Odpoledne 14. června ve 13 hodin a 52 minut nastane úplněk. Díky tomu, e tentokrát nastane úplněk v denních hodinách, bude večer před úplňkem (13. června) i večer po úplňku (14. června) viditelný na okraji Měsíce terminátor (rozhraní mezi dnem a nocí na Měsíci) v jeho blízkosti jsou krátery na povrchu Měsíce nejlépe viditelné. V dalích dnech bude Měsíc opět ubývat a jeho viditelnost se bude přesouvat k stále pozdějím hodinám.
Velmi působivá budou také setkání Měsíce s planetami na ranní obloze za svítání nízko nad východním obzorem ve druhé polovině června. Zuující se srpek Měsíce postupně projde pod planetou Saturn (18. - 19. června), mezi Saturnem a Jupiterem (19. - 21. června), mezi Marsem a Jupiterem (22. června), poblí Marsu (23. června), mezi Marsem a Venuí (24. - 25. června), jen kousek nad Venuí (26. června), a nakonec nad Merkurem (27. června).
5 planet na ranní obloze
Celý měsíc budou kolem 3. hodiny ráno nad jihovýchodem viditelné pouhýma očima vechny jasné planety - Mars, Jupiter, Saturn, kolem 4. hodiny i planeta Venue nad východem a kolem 20. června můete spatřit okolo 4. hodiny nízko nad východem také planetu Merkur. Vechny planety budou seřazené v jedné přímce.
Souhvězdí zvěrokruhu
Panna, Váhy, tír - pokud jste narozeni v některém z těchto znamení, pak právě Vám se jistě bude líbit ukázka těchto zvířetníkových souhvězdí speciálním laserovým ukazovátkem. Dozvíte se také, co tato souhvězdí podle starých řeckých mýtů představují a jaké báje se k těmto souhvězdím vztahují. Vidět je můete nejlépe v době, kdy na obloze příli nesvítí Měsíc.
