Hvězdná obloha v dubnu 2023

S příchodem jara se na nebi v průběhu noci odehrává velmi zajímavá situace: Zatímco zvečera můžeme vyhlížet typická zimní souhvězdí, na ranním nebi se již zjevují ta letní. V obou případech přitom na nebi daleko od měst, například u nás v Beskydech, můžeme vyhlížet stříbřitý pás Mléčné dráhy, který se ve večerních hodinách natahuje od vysokých souhvězdí Vozky a Blíženců směrem k majestátnímu lovci Orionu a mizí pod třpytivou hvězdou Sírius, nejjasnější hvězdou noční oblohy v souhvězdí Velkého psa.

Už zvečera přitom můžeme vyhlížet nejen krásná souhvězdí, ale zejména jasnou Večernici, planetu Venuši, která se po setmění za bezměsíčných nocí vznáší proti bělavému kuželu zvířetníkového světla – slunečního záření rozptýleného na prachu v rovině Sluneční soustavy, který se zejména v týdnech okolo jarní rovnodennosti (nastala 20. března) vyklání od západního obzoru po soumraku nejvíce. Právě v letošním dubnu jeho spatření umožní „okénko“ bezměsíčných nocí mezi 9. a 22. dubnem. Světlo vypadá vskutku jako nevýrazný kužel, jehož vrchol se „zapichuje“ do fotogenických hvězdokup Plejády a Hyády v souhvězdí Býka.

Vysoko nad obzorem se okolo 21. hodiny snáší výrazné souhvězdí Blíženců, kterému dominují jasné hvězdy Castor a Pollux, dva bájní antičtí bratři, kteří se pro svou bratrskou lásku obětovali k věčnému střídání se na Olympu a Podsvětí, aby žádný z nich nemusel věčně trpět. V nohou jednoho z Blíženců najdeme překrásnou otevřenou hvězdokupu M 35, viditelnou slabě i pouhýma očima. Blíženci také „hostí“ v průběhu dubna ještě stále výraznou oranžovou planetu Mars. Další hvězdokupa se přímo přitom nabízí – ve vedlejším nevýrazném souhvězdí Raka, přímo v jeho srdci, se třpytí 577 světelných roků vzdálená kupa „Jesličky“ nebo také pro svůj zjev „Včelí úl“. Její krásu odhalí už menší dalekohled. Velice nizoučko nad severozápadem naopak můžeme ještě zkusit vyhlédnout galaxii v Andromedě, která se pyšní primem v podobě nejvzdálenějšího kosmického objektu, který ještě můžeme uvidět pouhýma očima. Výrazně výš nad severozápadem ji pak následuje barevná dvojitá hvězdokupa nezvykle nazvaná „Chí a Há“ (podle řeckých písmen Χ a h, v astronomických katalozích pak kupy NGC 869 a NGC 884), vznášející se u pomyslné hlavy statečného Persea, syna Diova. Nad západem ještě můžeme před jeho západem obdivovat souhvězdí Orionu, které podle legendy zašlápne obří Škorpion a ten začne „vládnout“ nebi, jen co poražený lovec padne k zemi. Na obloze tomu tak skutečně je – jak souhvězdí Orionu zmizí za obzorem, nad jihovýchodem se pozvolna zvedají první hvězdy Vah, které kdysi patřily do souhvězdí Štíra a tvořily jeho výsostná klepeta. Samotný Škorpion se ale ve své kráse zjeví až v časných ranních hodinách.

Mezitím se vysoko nad hlavu „rozjede“ i známá pohybová hvězdokupa „Velkého vozu“, která pro svou dominantnost vytváří dojem, že jde o regulérní souhvězdí. Oficiálně je ale pouhým asterismem – orientačním obrazcem, který náleží do mnohem většího souhvězdí Velké Medvědice. Pomáhá nám ale najít například Severku – výraznou hvězdu v ocasu Malého medvěda, která se díky směru osy zemské rotace nachází téměř na jednom místě oblohy. Za ojí „Velkého vozu“ se pak už zvečera vznáší přejasný Arcturus, rudý hvězdný obr v souhvězdí Pastýře, která leží od Země pouhých 37 světelných let. A to z Arctura činí také nejjasnější hvězdu severní oblohy a třetí nejjasnější hvězdu nočního nebe. Pod „Velkým vozem“ najdeme odpočívajícího Lva, který na obloze patří mezi souhvězdí nejpodobnější svému názvu. Oblouk jasných hvězd nad Regulem, srdcem Lva, vytváří jeho hřívu, zatímco nápadný trojúhelník západně pak jeho zadní nohy a ocas. Právě v hřívě můžeme očima i malým dalekohledem obdivovat překrásnou barevnou dvojhvězdu Algieba. Lva potom od východu doprovází spravedlivá Panna, vyobrazjící podle jedné z legend bohyně spravedlnosti Astraeu, která byla tak znechucena chamtivostí lidského pokolení, že po krátké snaze o spravedlivou vládu na Zemi se chutí zase vrátila na oblohu. Jasná hvězda Spica (v překladu „Klas“) v Mezopotámii symbolizovala počátek žní a blahobytu,

Měsíc

Náš kosmický soused dospěje do úplňku hned na počátku dubna, konkrétně v neděli 6. dubna v 6:34 SELČ. Dubnový úplněk se podle západního farmářského almanachu nazývá „růžový“ podle okrasných květin - růžových plamenek šídlovitých, které rozkvétají právě v tomto období. Úplněk se odehraje v souhvězdí Panny v konjunkci s hvězdou Spica. Po úplňku bude Měsíc pozorovatelný více a více jen v druhé polovině noci. V pondělí 10. dubna časně ráno jej spatříme před rozbřeskem ve fázi před poslední čtvrtí v blízkosti jasné hvězdy Antares v souhvězdí Štíra (Škorpiona). Krásné nebeské setkání konjunkci bude možné pozorovat i z měst, neboť Antares patří mezi nejjasnější hvězdy noční oblohy.

V novu bude Měsíc 20. dubna v 6:12 SELČ, což přinese nadšencům na území Austrálie a Indonésie také vzácné hybridní zatmění Slunce. Pro nás to bude znamenat hlavně to, že několik dní okolo tohoto data bude možné nejlépe pozorovat objekty vzdáleného nebe jako galaxie, mlhoviny nebo hvězdokupy. Na tmavé obloze, jakou máme právě v Beskydech, lze také po západu Slunce pozorovat neostrý kužel zvířetníkového světla – mlhavý trojúhelníkový svit Slunce rozptýleného na prachu v rovině Sluneční soustavy. Světlo je velmi slabé, a právě jeho viditelnost indikuje kvalitu noční oblohy. Z Beskyd jej můžeme pouhýma očima pozorovat až 3 hodiny po západu Slunce podél ekliptiky, tedy podél západně položených zvířetníkových souhvězdí.

Na večerní oblohu se pak Měsíc vrátí ve fázi úzkého srpku na konci dubna, kdy při své pouti oblohou „potká“ hned dvě planety. Ke krásným „setkáním“ dojde 21. a 23. dubnem, kdy Měsíc nejprve ve fázi úzkého srpku najdeme mezi prchavou planetou Merkur a fotogenickou hvězdokupou Plejády, o den později (22. dubna) mezi hvězdokupami Hyády a Plejády v souhvězdí Býka (vysoko nad objekty bude jasná Venuše) a konečně třetí večer se úhlově výrazně přiblíží k samotné Venuši.  Ve čtvrtek 27. dubna pak nastane fáze první čtvrti, Měsíc tedy bude osvětlený přesně z půlky a bude svítit do písmene „D. Právě v období okolo první čtvrti je Měsíc vskutku nejkrásnější – při pohledu dalekohledem nabízí pohled na z boku osvětlené krátery, které díky tomu vypadají opravdu dramaticky plastické.

Planety

Po celý duben můžeme stabilně na večerní obloze vyhlížet hned dvě jasné planety Sluneční soustavy: Venuši, a Mars. Jasná Venuše je nepřehlédnutelná už zvečera nízko nad jihozápadním obzorem, postupně klesá k obzoru a zapadá čím dál blíže k západnímu obzoru okolo 23. hodiny. Na počátku dubna úhlově nedaleko Venuše můžeme také najít slabší nazelenalý Uran, zatímco v polovině dubna velmi nízko nad západním obzorem ještě v době soumraku můžeme zkusit štěstí a najít prchavou planetu Merkur. Ta bude úhlově nejdále od Slunce 11. dubna. Mars najdeme vysoko nad jihozápadem v souhvězdí Blíženců. Při pohledu dalekohledem zaujme zejména svým nápadným naoranžovělým zabarvením. Ranní ptáčata pak mohou zkusit vyhlížet ke konci dubna za rozbřesku nízko nad jihovýchodem také pozvolna se objevující Saturn. Planetárního „pána prstenců“ ale to nejlepší období pozorovatelnosti teprve ještě čeká – zejména v podzimních měsících letošního roku.

Hluboký vesmír - galaxie, mlhoviny, hvězdokupy

Kvůli fázi Měsíce, který dospěje do úplňku 6. dubna, bude možné vyhlížet slabší objekty vzdáleného vesmíru spíše až v druhé polovině dubna. Jak se Měsíc po úplňku přesune na pozdní noční oblohu, můžeme vyhlížet krásné objekty po soumraku. Nízko v souhvězdí Andromedy leží jeden z největších a nejkrásnějších objektů hvězdné oblohy, který je doménou spíše podzimu, ovšem na dubnové obloze se stále dá ještě vyhlížet. Jde 2,5 milionů světelných let vzdálenou galaxii s označením Messier 31. Tento daleký hvězdný ostrov podobný tomu našemu je nejvzdálenější objekt, který můžete vidět za bezměsíčných večerů na tmavé obloze daleko od rušivých světel měst i pouhýma očima, tedy bez jakéhokoliv dalekohledu. Lépe ji samozřejmě uvidíte přes běžně dostupný lovecký triedr nebo binokulár (postačí dokonce divadelní kukátko). Z měst, ani poblíž měst a bohužel ani z hvězdáren galaxie díky rušivému světlu téměř neuvidíte. Je potřeba vyrazit co nejdál od rušivých světel měst a do vyšších nadmořských výšek nad úroveň smogu. Našimi astronomickými dalekohledy v parku tmavé oblohy v Beskydech je viditelná v plné kráse.

Vedle Andromedy se v souhvězdí Persea nachází další překrásný objekt, dvojice hvězdokup, které v dalekohledu vypadají, jako rozsypané diamanty. Tyto hvězdokupy nazýváme Chí a Há (podle jejich označení řeckými písmeny) nebo podle katalogu NGC 884 a NGC 869. Jsou tvořeny stovkami zejména mladých horkých hvězd vzdálených přes 7000 světelných let, které na fotografiích září modrým světlem. Sjedeme-li zrakem dolů až na konec řady jasných hvězd souhvězdí Persea, dostaneme se ke hřbetu Býka, kde natrefíme na malou skupinu několika hvězd, které lidem často připomínají „Malý vůz“. Tato skupina hvězd však není tím pravým „Malým vozem“, ten se nachází v úplně jiné části oblohy. Jde o jasnou a blízkou hvězdokupu s názvem Plejády, která je také tvořena mladými horkými modře zářícími hvězdami, zrozenými někdy před 100 miliony lety. Tedy v době, kdy po Zemi chodili dinosauři. Na opačné straně Býka, poblíž jednoho z jeho rohů, můžete za bezměsíčných večerů našimi dalekohledy spatřit pozůstatek po nedávném výbuchu supernovy, ke kterému došlo v roce 1054. Tento „hvězdný hřbitov“ dostal podle svého vzhledu název Krabí mlhovina (a označení Messier 1). Ještě více východním směrem (vlevo od Býka) se v souhvězdí Blíženců nachází další pozůstatek, tentokrát po méně hmotné hvězdě, podobné našemu Slunci, mlhovina s názvem Eskymák. V Eskymákovi je dokonce viditelný i zbytek hvězdy, ze kterého tato mlhovina vznikla – bílý trpaslík. Výčet hvězdokup pak doplňuje Messier 35 v severozápadním cípu Blíženců; otevřená hvězdokupa viditelná už pouhýma očima jako mlhavá skvrnka, v dalekohledu ovšem překrásně pestrá, asi 2770 světelných let daleká kupa mladých hvězd.

V souhvězdí Orionu, který je ještě vidět nízko na obloze po soumraku, se pak nachází jeden ze skvostů nejen zimní, ale snad úplně celé oblohy – velká a na tmavé horské obloze jasně zářící mlhovina s označením Messier 42. V průběhu celého roku nenajdete na obloze jinou takto velkou a jasnou mlhovinu s tak velkým množstvím viditelných detailů, jako je tato mlhovina v Orionu. Snadno ji najdete i malým turistickým dalekohledem v Orionově meči, který visí pod Orionovým pasem. Je tak jasná, že je slabě viditelná i bez dalekohledu pouhýma očima. Našimi dalekohledy v parku tmavé oblohy v Beskydech, daleko od rušivých světel měst ji můžete obdivovat opravdu v nevídané kráse. Uvnitř v této mlhovině jsou dokonce viditelné i velice mladé hvězdy, které se v této mlhovině zrodily teprve nedávno, přibližně před jedním milionem roků. Tato „hvězdná porodnice“ je totiž stále aktivním rodištěm nových hvězd. Je právě tak daleko, že kdyby okolo nějaké z hvězd obíhala planeta s inteligentním životem, tamní astronomové by pozorovali Zemi v čase, kdy praotec Čech stoupal na Říp.

Dubnová obloha je ovšem plná zejména slabších galaxií, ale také různých hvězdokup, neboť se většinu noci díváme ve směru mimo rovinu naší Galaxie a otevírá se nám tedy okno do vzdálenějšího vesmíru. Jasné hvězdokupy leží v Blížencích a Raku, v obou případech otevřené hvězdokupy viditelné i pouhýma očima. Zatímco v Blížencích je to 2800 světelných let vzdálená kupa označená jako Messier 35, v Raku velmi pěkná a už očima dobře rozeznatelná kupa „Jesličky“ nebo „Včelí úl“ (Messier 44). Ve směru zapadající Lodní zádě nízko nad jihozápadem můžeme zkusit své štěstí s hvězdokupami Měssier 46 a 47, v obou případech viditelnými už malým dalekohledem. Vysoko nad východem je pak v souhvězdí Honicích psů k nalezení kulová hvězdokupa Messier 3, která v dalekohledu vypadá jako četně kropenatá „mlžka“. Ve skutečnosti ji tvoří statisíce hvězd a samotná kupa od nás leží 34 tisíc světelných let daleko. Mezi nejlépe pozorovatelné galaxie pak na dubnové obloze jednoznačně patří Bodeho galaxie, označené M 81 a M 82. Nacházejí se ve Velké medvědici a v dubnu je můžeme vyhledávat teleskopicky prakticky nad hlavou, ve skutečnosti od nás okolo leží 12 milionů světelných let daleko. Jednu vidíme pěkně z vrchu i s náznaky jejích spirálních ramen, druhou pak z boku, díky čemuž připomíná doutník. Pouť mezi galaxiemi můžeme rozšířit do souhvězdí Honících psů, kde se nachází velmi fotogenická „Vírová“ galaxie M 51 se svým pověstným gravitačně vázaným galaktickým průvodcem, v obou případech ve vzdálenosti 23 milionů světelných let, anebo do typicky jarního souhvězdí Panny, v němž je nespočet galaxií viditelných právě v dubnových nocích velmi vysoko nad obzorem. Za dobrých podmínek lze dalekohledem uzřít i pověstnou M 87, v jejímž centru byl v roce 2019 nafotografován stín masivní černé díry. Ten si ale můžeme prohlédnout jen na fotografiích. Rozhodně si ji nenechte ujít!

Meteorické roje

Každoročně okolo 23. dubna vrcholí meteorický roj Lyridy, jehož mateřskou kometou je C/1861 G1 (Thatcher). Roj nemá příliš vysokou aktivitu, obvykle okolo 18 meteorů v hodině (vzácně ale může krátkodobě vystoupat na 90 za hodinu). V roce 2023 má ale ideální podmínky – vrcholí ve 3 hodiny ráno 23. dubna (tedy v době, kdy už je radiant, odkud meteory zdánlivě vylétají, vysoko nad obzorem) a vůbec neruší Měsíc. Roj se vyplatí sledovat od 2. hodiny ranní do rozbřesku, a to daleko od měst, ideálně v horách nebo na vyvýšených místech s dokonalým výhledem, neboť meteory vylétají ve směru od souhvězdí Lyry prakticky kdekoliv na obloze. Z měst prakticky nemá význam roj sledovat – zář světelného smogu přesvítí většinu meteorů a člověk uvidí jen jeden-dva za celou noc. Ideální je tedy s teplým vybavením (oblečením, spacákem, lehátkem či karimatkou) pozorovat ve volné přírodě alespoň 50 km od nejbližšího velkého města.

Souhvězdí zvěrokruhu

Blíženci, Rak, Lev, Panna - pokud jste narozeni v některém z těchto znamení, pak právě Vám se jistě bude líbit ukázka těchto zvířetníkových souhvězdí speciálním laserovým ukazovátkem. Dozvíte se také, co tato souhvězdí podle starých řeckých mýtů představují a jaké báje se k těmto souhvězdím vztahují. Vidět je můžete nejlépe v době, kdy na obloze příliš nesvítí Měsíc.

Pro DARK SKY Beskydy - Park tmavé oblohy připravil Petr Horálek, fotograf a ambasador ESO.