Hvězdná obloha v únoru 2023

Ačkoliv počasí je mrazivé, zimní hvězdné nebe je vizuálně překrásné a rozhodně stojí za těch pár chvil u dalekohledu pod hvězdami. Slunce zapadá rychle hluboko pod obzor a obloha je tak brzy po setmění hodně tmavá, tmavší než v létě. Souhvězdí zimní oblohy jsou navíc velice nápadná, plná jasných hvězd, které na tmavém zimním nebi působí doslova jiskřivým dojmem (za což může naše atmosféra díky tzv. scintilaci). Kouzlo zimního hvězdného nebe je ještě více umocněno zasněženou krajinou, která se v údolích pod námi často utápí v mlze nebo v mracích, ze kterých při inverzním počasí vyčnívají jen výše položená místa. Pokud je mráz a vzdušná vlhkost klesne k zemi, vzduch je ještě průzračnější a hvězdy ještě zářivější.

Právě únor je pro večerní prohlídku klenotů zimní oblohy nejvhodnějším obdobím. Podzimní souhvězdí se již sklánějí k západnímu obzoru a na jejich místo se vysoko nad jihem v plné kráse zvedají souhvězdí zimní oblohy, kterým dominuje majestátný lovec Orion „bojující“ s Býkem. Obě souhvězdí najdeme po setmění přímo nad jihem, a to velmi vysoko. Nejjasnější hvězdou Býka je nápadně oranžově zabarvený starý chladný hvězdný obr, hvězda Aldebaran, kandidát na brzký výbuch supernovy. V jeho blízkosti navíc nyní najdeme další jasný oranžový objekt, nikoliv však stálici, nýbrž „červenou planetu“ Mars. Také Betelgeuze, nejjasnější hvězda Oriona (levé Orionovo rameno), je výrazně oranžový objekt, rovněž chladný hvězdný obr, který brzo zanikne výbuchem supernovy. Nejjasnější hvězdy okolo Betelgeuze vytvářejí asterizmus známý jako „Zimní šestiúhelník“. Oriona doprovází na jeho „lovecké pouti“ Velký pes s nápadně se třpytícím přívěskem na jeho obojku, hvězdou Sírius, nejjasnější hvězdou celé oblohy a jednou z hvězd zmíněného šestiúhelníku. Kousek výš nad Velkým psem je také Malý pes a pod Orionem najdeme další malé, ale krásné souhvězdí Zajíce. Vlevo vedle Oriona je souhvězdí Blíženců. Jasné hvězdy Castor a Pollux představují hlavy těchto bratrů. Nad Orionem je Vozka a nad Vozkou Perseus, statečný zachránce princezny Andromedy.

Pokud se otočíte čelem na severovýchod, uvidíte známý asterizmus „Velkého vozu“, součást souhvězdí Velké medvědice. Přední hvězdy „korby“ Velkého vozu míří na hvězdu Polárku a od Polárky směrem dolů se pak táhnou hvězdy dalšího známého obrazce, „Malého vozu“ (souhvězdí Malého medvěda). Polárka je nejjasnější hvězda nacházející se v těsné blízkosti severního nebeského pólu, kterým prochází osa rotace naší Země. Kolem tohoto místa se celá hvězdná obloha vlivem rotace naší Země otáčí. Mezi Velkým a Malým vozem se vine dlouhé tělo Draka, které je zakončeno jeho hlavou. Vlevo vedle Malého vozu je král Kefeus a ještě více vlevo a kousek výše je jeho žena královna Kasiopea, kterou snadno poznáte podle jasných hvězd tvořící nápadné velké písmeno W (v tomto období na začátku roku je otočené o 90° doprava). V pozdních hodinách také oj Velkého vozu začne ukazovat na vycházející hvězdu Arcturus, nejjasnější hvězdu souhvězdí Pastýře (a jednu z nějjasnějších hvězd noční oblohy vůbec).

Hluboký vesmír - galaxie, mlhoviny, hvězdokupy

Kvůli fázi Měsíce, který dospěje do úplňku 5. února, bude možné vyhlížet slabší objekty vzdáleného vesmíru spíše až v druhé polovině února. Jak se Měsíc po úplňku přesune na pozdní noční oblohu, můžeme vyhlížet krásné objekty po soumraku. Vysoko v souhvězdí Andromedy leží jeden z největších a nejkrásnějších objektů hvězdné oblohy, který je doménou spíše podzimu, ovšem na únorové obloze se neztratí. Jde o 2,5 milionů světelných let vzdálenou galaxii s označením Messier 31. Tento daleký hvězdný ostrov podobný tomu našemu je nejvzdálenější objekt, který můžete vidět za bezměsíčných večerů na tmavé obloze daleko od rušivých světel měst i pouhýma očima, tedy bez jakéhokoliv dalekohledu. Lépe ji samozřejmě uvidíte přes běžně dostupný lovecký triedr nebo binokulár (postačí dokonce divadelní kukátko). Z měst, ani poblíž měst a bohužel ani z hvězdáren galaxie díky rušivému světlu téměř neuvidíte. Je potřeba vyrazit co nejdál od rušivých světel měst a do vyšších nadmořských výšek nad úroveň smogu. Astronomickými dalekohledy v DARK SKY Beskydy - Parku tmavé oblohy je viditelná v plné kráse.

Vedle Andromedy se v souhvězdí Persea nachází další překrásný objekt, dvojice hvězdokup, které v dalekohledu vypadají, jako rozsypané diamanty. Tyto hvězdokupy nazýváme Chí a Há (podle jejich označení řeckými písmeny) nebo podle katalogu NGC 884 a NGC 869. Jsou tvořeny stovkami zejména mladých horkých hvězd vzdálených přes 7000 světelných let, které na fotografiích září modrým světlem. Sjedeme-li zrakem dolů až na konec řady jasných hvězd souhvězdí Persea, dostaneme se ke hřbetu Býka, kde natrefíme na malou skupinu několika hvězd, které lidem často připomínají „Malý vůz“. Tato skupina hvězd však není tím pravým „Malým vozem“, ten se nachází v úplně jiné části oblohy. Jde o jasnou a blízkou hvězdokupu s názvem Plejády, která je také tvořena mladými horkými modře zářícími hvězdami, zrozenými někdy před 100 miliony lety, tedy v době, kdy po Zemi chodili dinosauři. Na opačné straně Býka, poblíž jednoho z jeho rohů, můžete za bezměsíčných večerů našimi dalekohledy spatřit pozůstatek po nedávném výbuchu supernovy, ke kterému došlo v roce 1054. Tento „hvězdný hřbitov“ dostal podle svého vzhledu název Krabí mlhovina (a označení Messier 1). Ještě více východním směrem (vlevo od Býka) se v souhvězdí Blíženců nachází další pozůstatek, tentokrát po méně hmotné hvězdě, podobné našemu Slunci, mlhovina s názvem Eskymák. V Eskymákovi je dokonce viditelný i zbytek hvězdy, ze kterého tato mlhovina vznikla – bílý trpaslík. Výčet hvězdokup pak doplňuje Messier 35 v severozápadním cípu Blíženců; otevřená hvězdokupa viditelná už pouhýma očima jako mlhavá skvrnka, v dalekohledu ovšem překrásně pestrá, asi 2770 světelných let daleká kupa mladých hvězd.

V souhvězdí Orionu se pak nachází jeden ze skvostů nejen zimní, ale snad úplně celé oblohy – velká a na tmavé horské obloze jasně zářící mlhovina s označením Messier 42. V průběhu celého roku nenajdete na obloze jinou takto velkou a jasnou mlhovinu s tak velkým množstvím viditelných detailů, jako je tato mlhovina v Orionu. Snadno ji najdete i malým turistickým dalekohledem v Orionově meči, který visí pod Orionovým pasem. Je tak jasná, že je slabě viditelná i bez dalekohledu pouhýma očima. Našimi dalekohledy v DARK SKY Beskydy - Parku tmavé oblohy, daleko od rušivých světel měst, ji můžete obdivovat opravdu v nevídané kráse. Uvnitř v této mlhovině jsou dokonce viditelné i velice mladé hvězdy, které se v této mlhovině zrodily teprve nedávno, přibližně před jedním milionem roků. Tato „hvězdná porodnice“ je totiž stále aktivním rodištěm nových hvězd. Je právě tak daleko, že kdyby okolo nějaké z hvězd obíhala planeta s inteligentním životem, tamní astronomové by pozorovali Zemi v čase, kdy praotec Čech stoupal na Říp. Rozhodně si ji nenechte ujít!

Měsíc

Náš kosmický soused dospěje do úplňku hned na počátku února, konrétně v neděli 5. února v 19:28 SEČ. Půjde o jeden z úhlově menších úplňků v roce, neboť Měsíc bude v té době jen asi 1 den a 9 hodin po dosažení bodu odzemí na své dráze (ve vzdálenosti 406 475 km). Únorový úplněk se podle západního farmářského almanachu nazývá „sněžný“, neboť se odehrává za maxima zimy, kdy většina severněji položených států Evropy a USA bývá pokryta sněhem. Úplněk se odehraje v souhvězdí Lva a v malém dalekohledu (divadelním kukátku) je možné spatřit přibližně 10° západně od něj otevřenou hvězdokupu „Jesličky“ (Messier 44) v souhvězdí Raka. Po úplňku bude Měsíc pozorovatelný více a více jen v druhé polovině noci. V sobotu 11. února časně ráno jej spatříme před rozbřeskem ve fázi před poslední čtvrtí v blízkosti jasné hvězdy Spica v souhvězdí Panny. Krásnou konjunkci bude možné pozorovat i z měst, neboť Spica patří mezi nejjasnější hvězdy noční oblohy.

V novu bude Měsíc 20. února v 8:05 SEČ. Několik dní okolo tohoto data bude možné nejlépe pozorovat objekty vzdáleného nebe jako galaxie, mlhoviny nebo hvězdokupy. Na tmavé obloze, jakou máme právě v Beskydech, lze také po západu Slunce pozorovat neostrý kužel zvířetníkového světla – mlhavý trojúhelníkový svit Slunce rozptýleného na prachu v rovině Sluneční soustavy. Toto světlo je velmi slabé a právě jeho viditelnost indikuje kvalitu noční oblohy. Z Beskyd jej můžeme pouhýma očima pozorovat až 3 hodiny po západu Slunce podél ekliptiky, tedy podél západně položených zvířetníkových souhvězdí.

Ve středu 22. února 2023 se na večerní obloze za soumraku nízko nad západo-jihozápadním obzorem schýlí k velmi podmanivé podívané, tzv. trojité konjunkci. Měsíc ve fázi úzkého srpku (a s popelavým svitem – v zemské atmosféře rozptýleném slunečním záření na zbytku měsíčního disku) se promítne v téměř rovnoramenném trojúhelníku mezi dvě nejjasnější planety oblohy – Jupiter a Venuši. Konjunkce (tedy vzájemné úhlové přiblížení objektů na obloze) bude díky jasu všech tří těles pozorovatelná už za soumraku a v plné kráse si ji vychutnáme až při setmění velice nízko nad západem po 18. hodině. V té době už ale tělesa budou klesat k obzoru a je třeba si tedy najít vyvýšené místo, odkud bude trojice objektů vidět. Za soumraku je ale můžete vyhlížet už po 17. hodině. V blízkosti Měsíce také v malém dalekohledu objevíme trpasličí planetu Vesta.

Na večerní oblohu se pak Měsíc vrátí ve fázi úzkého srpku na konci února, kdy při své pouti oblohou „potká“ hned tři planety. K jedné krásné konjunkci se schýlí 22. února na večerní obloze a po soumraku nízko nad západem (viz níže), a to hned k trojité spolu s jasnou Venuší a výrazným Jupiterem. V té době bude Měsíc ve fázi jen 2,5 dne po novu, tedy jako úzký srpeček s tzv. popelavým svitem. Druhé krásné setkání se pak odehraje 26. a 27. února. Večer prvního dne bude Měsíc poblíž okuskvostné hvězdokupy Plejády. Druhý večer nastane fáze první čtvrti, Měsíc tedy bude osvětlený přesně z půlky a bude svítit do písmene „D“, a to v nedaleké konjunkci s planetou Mars. Právě v období okolo první čtvrti je Měsíc vskutnku nejkrásnější – při pohledu dalekohledem nabízí pohled na z boku osvětlené krátery, které díky tomu vypadají opravdu dramaticky plastické.

Planety

Po celý únor můžeme na večerní obloze vyhlížet hned tři jasné planety Sluneční soustavy: Venuši, Jupiter a Mars. Jasná Venuše nepřehlednutelná už zvečera nízko nad jihozápadním obzorem, postupně klesá k obzoru a zapadá čím dál blíže v západnímu obzoru okolo 19. hodiny. Vysoko nad jihozápadem ji pak doprovází o něco slabší ale rovněž velmi výrazný Jupiter, který se v průběhu února bude k Venuši úhlově výrazně přibližovat. „Královská planeta“ je překrásná už v malém dalekohledu: Ve větším binokuláru můžeme uvidět až 4 jasné měsíce (Ió, Európu, Ganymedes a Callistó) obíhající v jedné rovině, větší přístroj pak ukáže i oblačné pásy, případně známý atmosférický útvar zvaný „Velká rudá skvrna“. Jde o bouři běsnící v Jupiterově atmosféře přes 350 let a vešly by se do ní 2-3 Zeměkoule vedle sebe. Mars pak najdeme jako jasnou oranžovou „hvězdu“ vysoko v souhvězdí Býka mezi fotogenickými hvězdokupami Hyády a Plejády. V dalekohledu se nám ukáže jako naoranžovělý kotouček, za dobrých podmínek i se světlou skvrnkou na okraji, tedy jednou z jeho polárních čepiček.